Jaký byl váš největší průšvih?

Rachel: No, já nemám průšvihy.

Tomáš: Žádnej. Já jsem hodnej. Možná když jsem ve 4. třídě kopnul do šatny a zlomil v ní klíč. To jsem, ale nikomu neřekl, ale jinak asi nic.

Eva: Eh... Ty jo... Asi když jsem narazila do učitelů mezi dveřmi.

Tereza: Jako já problémy nedělám, ale v 3. třídě jsem si nakreslila razítko, jako na oběd a paní kuchařka byla docela naštvaná. Ale jako vím o spolužácích, kteří to dělali taky.

Viliam: Ty jo, asi průšvih žádnej, ale asi když jsme na záchodech házeli mokrý věci nad hlavu.

Co vám chybí z dřívějších ročníků?

Ráchel: Asi že nebyly známky. Nebo... no, že nejezdíme na lyžáky, nebo spíš tento rok nejedem na lyžák.

Tomáš: Že jsem byl jen v jedný třídě a nemuseli jsme je na předměty střídat.

Eva: Asi bývalá třída, ale tahle třída je taky dobrá. Takže spíš moje bývalá třídní učitelka, ale teď mám samozřejmě taky skvělou třídní učitelku.

Tereza: Asi takový hravější projekty.

Viliam: Asi klid.

Na jaký zážitek nejraději vzpomínáte?

Ráchel: Na školy v přírodě, protože to bylo zábavný a mám odtamtud mnoho zážitků.

Tomáš: Asi když jsme v páté třídě byli na raftech.

Eva: Když jsem jednou uvízla na záchodě s mojí jednou kamarádkou. Tak to bylo fakt vtipný. Po 15 minutách nás tam našla jedna spolužačka, která pak zavolala pomoc a ta nám nějak pomohla ven.

Tereza: Asi na společný lyžáky a školy v přírodě, protože to byla prostě zábava.

Viliam: Asi na nějaký hezký hodiny s učiteli, třeba s panem učitelem Rukavičkou.

Na kterého učitele si budete pamatovat a proč?

Ráchel: Asi na pana učitele Rukavičku, protože je s ním sranda a je takový pohodář.

Tomáš: Na paní učitelku Rokosovou, protože má nejlepší příběhy.

Eva: Asi na paní učitelku Martinu, protože na nás byla vždy hrozně hodná.

Tereza: Asi na pana učitele Rukavičku, protože stále vypráví nezapomenutelný informace a je s ním zábava.

Viliam: No tak paní učitelka Martina Novotná a asi paní učitelka Dvořáčková a pan učitel Rukavička. Protože to jsou nejvstřícnější učitelé, které jsem zde zažil.

Co říkáte na školní jídelnu?

Ráchel: No... ani nic moc.

Tomáš: Já tam od 4. třídy nechodím... Naštěstí.

Eva: Mám tam vybraných pár jídel, které mi chutnají, ale jinak nic moc, no.

Tereza: Jako to jídlo není občas úplně dobrý, ale chodím tam třikrát týdně a jinak si to odhlašuju. Když je to dobrý tak tam jdu.

Viliam: Do školní jídelny naštěstí nechodím.

Pamatujete si svůj první školní den?

Ráchel: Eh, jo. Nás se zeptala televize na co se nejvíc těšíme.

Tomáš: Pamatuju si jak nás deváťáci vodili do třídy a to je celý.

Eva: To nás nějaká televize natáčela a bylo to hrozně dobrý, hrozně jsem si to užila, ale jinak si nic moc nepamatuju.

Tereza: Trochu jo, jenom to, že nás vedli deváťáci.

Viliam: Jo, pamatuju si, jak nás deváťáci vedli do schodů a to je si tak všechno. Pak asi jen něco málo. Je zvláštní, že je to fakt už těch 9 let a že už příští rok budeme chodit jinam.

Pamatuješ si, s kým jsi seděl v první třídě?

Ráchel: Ne, to si už nepamatuju.

Tomáš: Ne, nepamatuju.

Eva: Myslím, že s Adinou, ale nejsem si jistá.

Tereza: Seděla jsem s Verčou z 9.A.

Viliam: Nevím, s kým jsem seděl, ale možná asi se Sofií, která sem už nechodí. Odešla v pětce.

Co běžně nosíš na svačinu?

Ráchel: Nějaký pečivo a ovoce.

Tomáš: Jsem línej si ráno balit svačinu.

Eva: Pečivo, ovoce a něco sladkýho.

Tereza: Ovoce a nebo něco jako sušenku, ale oni mi to vždycky snědí.

Viliam: Tak svačinu už si tři roky nenosím, koupím si když tak něco v automatu, ale když už něco tak asi nějaký ovoce.

Co myslíte, že budete a co nebudete postrádat z Londýnské?

Ráchel: Nevím, co nebudu postrádat, ale bude mi chybět dobrá atmosféra.

Tomáš: Asi učitelé mi budou chybět, že je tu s nimi takový přátelský vztah.

Eva: Ty jo, asi mi budou chybět nějaký učitelé a nebudou mi chybět, no, školní obědy.

Tereza: Nebudou mi chybět určitě nějaký spolužáci, kteří bývají občas dost toxický a budou mi chybět spolužáci, kteří jsou v pohodě.

Viliam: Bude mi chybět, to asi nevím. To uvidím až v porovnání s tou jinou školou. A co mi asi nebude chybět, tak asi nějaký učitelé samozřejmě, ale bude mi chybět ten přístup tady.

Bez ohledu na to, že rozdíly mezi prvňáčky a deváťáky jsou velké, mají něco společného. Rádi se baví. Užívají si chvíle s přáteli i společné výlety jako lyžařské zájezdy a školy v přírodě. Vzpomínají na společné, snad nezapomenutelné zážitky. A to se nikdy nezmění. V každém z nás zůstává tento kus dítěte a doufám, že z nás nevyprchá ani v dospělosti a že i v učitelích tato dětinská část zbyla.