Na Londýnské se píše
CO MI BABIČKA PRÁSKLA NA MAMKU
Ráda jezdím k babičce a u ní ráda poslouchám vyprávění o naší rodině. Nejvíc mě baví příběhy o mojí mamce.
Vtipný je třeba ten, jak se hádala se svojí ségrou, práskly dveřmi a přitom je rozbily.
Nebo i ten, jak moje mamka vysklila okno ve škole míčem a babička to za ní musela zaplatit. Ve škole se mamka dobře učila, ale stejně dostala třídní důtku, ale za povídání ve výuce. No a když už byla moje mamka byla starší, tak chodila na
diskotéky a přišla někdy hóóódně brzo ráno :-). A to se mamka teď tváří jako andílek, čertík to byl.
Pak ať se nediví po kom jsem :-)
Josefína Caltová, 3.B
DO ŘÍŠE SNŮ JANA CHALUŠE
SEN 1: Žena, jak vystřižená ze Zolových románů, tlačila coby trakař svého na mol ožralého muže po kolejích. Jeho tvář se měnila pod nárazy na jednotlivé pražce. Žena byla u konce a bylo to na ní znát. Já šel ještě s někým. Přešli jsme koleje a z dálky přijížděl vlak. Otočili jsme se a sledovali, co se stane. Neutekla. Jen se otočila, odešla a toho chlapa tam nechala ležet. A všichni čumilové okolo vyndali deštníky a rozevřeli je.
SEN 2: Zdál se mi sen, že jsem vzhůru. Byl jsem v tom snu tak probuzený a odpočatý jako málokdy v bdělém stavu.
SEN 3: Ocitl jsem se ve středověkém dřevěném domě o jedné rozlehlé místnosti. Na ohništi tam ve velikém kotli cosi míchala zamračená stařena. Ve vzduchu byla cítit tíživá atmosféra. Místní obyvatelé v obavách očekávali nájezd nepřátelských Tatarů. Zeptal jsem se stařeny, co se stane, jak bude obávaný nájezd vypadat. "Vždycky přijedou a naserou nám na tatarák," odvětila suše a bez emocí stařena.
13. 11. 2023
snídání v Mekáči
Eternal Sunshine of the Spotless Mind
jsem součástí procesu
součástka mašinerie
tohoto světa
míchané vajíčko
solené debilní muzikou
Můj snový vůz - Žofie Urbanová
Snový vůz je pozoruhodná věcička,
díky němu lítám v oblacích,
svítí jako hvězdička,
osobní vůz přemisťovací.
Vezme mě do fantazie,
na exkurzi do vesmíru,
do víru oceánu,
a nakonec do nebe.
Můj snový vůz,
mě vezme kamkoliv si člověk vzpomene,
A ani nemusím vytáhnout nohy z postele.
Můj podzimní den - Lisa O. 9.C
Slunce se drží na nebi krátce a brzy padá tma. Tma padá na žluté a červené stromy, tma padá na mokrý asfalt. Ráno je studené a tmavé a začíná mi chybět letní teplota. Vítr je tak rychlý a silný, že skoro cítím bolest na povrchu své kůže. Já strašně chci spát. Jakoby mi nějaký tlak zavíral oči. Podzim mě nemiluje. Ale pamatuji si, že mě miloval. Bylo to v září, kdy mi venku nebylo tak ošklivě. Přemýšlím o tom, čím jsem ho urazila.