Na základě práce s tématem Holokaust

Kdo může být zachráncem? Existují některé lidské vlastnosti, hodnoty a postoje, které zvyšují pravděpodobnost, že se někdo stane zachráncem?

Dle mého názoru jednoznačně ANO. Důležitým začátkem je jistě schopnost rozeznat, že je něco v nepořádku. Tedy vycítit a racionálně přemýšlet o tom, co se okolo nás děje s co je tolerováno nebo dokonce podporováno většinovou společností.

Další takovou schopností je jistě empatické cítění – um se vcítit to osoby někoho jiného a v jeho možná nelehké situaci si případně představit sám sebe. S empatií jde ruku v ruce jistě i zdravá soudržnost lidské rasy – solidarita. Cítění a uvědomění si existence a křehkosti života svého i ostatních.

Následujícím bodem je jistě odvaha. Sebrat ji a i přes strach, nejistotu a pochyby konat. Toto se pojí s další lidskou hodnotou: schopností převzít zodpovědnost a riskovat. V případě ukrývání židovských rodin za války mi přijde neuvěřitelně hrdinské, že někdo dokázal riskovat vše včetně holého života a chránit životy neprávem utlačovaných, i když si byl jistě vědom toho, co ho může v případě odhalení potkat.

Mým závěrem tedy je, že jistě existují jisté vlastnosti, kterými ne každý oplývá a které mu možná v některých směrech mohou napomoci v kritické situaci, jako je záchrana jiného lidského života.

Myslím však, že tento hrdinský akt může svým rozhodnutím učinit naprosto každý.

Alžběta Škopková, 9.C

Pro mě jsou těmito vlastnostmi empatie a altruismus. Nesmíme ale zapomínat na odvahu a ochotu přinést jakoukoliv oběť pro záchranu jiného lidského života. Je to také schopnost učinit ne to, co je snadné, ale to, co je potřebné a správné. A to bohužel ne každý umí.

Během války spojovala lidi jakási univerzální empatie pramenící ze stejných, těžkých, spoluprožívaných situací, kdy se téměř každý den lidé museli potýkat s nelidskostí a nebezpečím. V té době se lidé mohli spolehnout jeden na druhého.

Lidé v sobě mají nesobeckost a touho pomáhat druhým.

Lisa Opanasiuk, 9.C