Na pohodu...aneb nejsem součástí

 Dnes jsem vstal v 7:40.

 "A do pytle!" zakřičel jsem. 

Téměř doslova jsem vylétl z postele, abych na sebe mohl navléknout první kusy oblečení, které mi zrovna přišly pod ruku. Než jsem vyběhl ze dveří, popadl jsem tašku a do druhé ruky jsem si vzal něco, co by snad mohlo být k snědku.

Ačkoli jsem vyloženě sprintoval, tak jsem se do školy dostal až v 8:05. Právě ve chvíli, kdy učitel mluvil o tom, jak se musíme připravovat na přijímačky. Tak jsem tomu alespoň rozuměl. (Byl jsem ještě rozespalý, když mi zapisoval pozdní příchod.)

Na konci hodiny jsme ještě dostali domácí úkol zaměřený na přijímačky, což mě zas tolik netížilo, jelikož jsem si ho mohl opsat před hodinou od spolužáků. Pak už konečně skončila hodina a já si mohl na chvíli odpočinout od rovnic, přerývaných rýmů, apod. Alespoň jsem si to myslel, když jsem přicházel ke svým přátelům. Ti se však mezi sebou bavili o tom, kolik bodů dostali z přípravných testů.

A takhle to chodilo čím dál častěji, ostatní řešili pořád více a více přijímací zkoušky. Když jsem se zeptal kamaráda, jestli by se mnou nechtěl někam zajít, odvětil, že musí na doučování, nebo že se musí učit doma. Proč prostě nemohou jít k přijímacím zkouškám s tím, co se doopravdy naučili? Dlouho jsem si s tím lámal hlavu a nemohl na nic kloudného přijít. Usnout se mi podařilo až velmi pozdě. To bude zítra zase den...