Kdo učí na Londýnské
Rozhovor s Eliškou Machanovou
J: Tak, paní učitelko, dobrý den, hned z kraje se Vás zeptám, jestli je pořádku, že celý tento rozhovor si budu nahrávat.
EM: Dobrý den, ano, určitě.
J: Jako první otázku tady pro Vás mám, co pro Vás znamená respekt.
EM: Pro mě znamená respekt nějaký projev úcty vůči ostatním. A když mi člověk něco předává, tak má můj respekt.
J: Mhm, myslíte, že respektujete svoje žáky, nebo chcete, aby Vás vnímali jen jako autoritu?
EM: No, já si myslím, že by to mělo jít ruku v ruce, protože když mě nebudou brát jako autoritu, tak ke mě nebudou mít respekt.
Takže samozřejmě nechci, aby se mě báli, musí to mít prostě nějaký balanc. Tak jako všechno v životě.
J: Jasně, paní učitelko. Vy jste na naší škole jenom krátce, vlastně od začátku školního roku, a přišla jste ze Zlína, pokud se nepletu, že ano?
EM: Mhm, ano.
J: A já se Vás chci zeptat, proč jste se rozhodla přistoupit na naší školu? Ale samozřejmě pokud je to osobní, můžeme tu otázku vypustit.
EM: Jo, je to osobní, ale nevadí mi o tom mluvit. Bylo to hlavně kvůli bývalému partnerovi, ale taky jsem chtěla zkusit něco nového, ta Praha mě vždycky lákala, protože Zlín je oproti tomu vesnice. A potřebovala jsem nějaký celkový restart v životě.¨
J: A hrálo v tom rozhodování mezi školami i třeba ten specifický styl učení, známkování a obecně přístup k dětem na naší škole?
EM: Určitě, protože je to pro mě nové a to mě na tom tak baví. Což o té bývalé škole se říct nedá.
J: Jasně, to úplně chápu. A teď bych to vzala trochu z jiného konce. Nedávno začal nový rok, takže se Vás chci zeptat, jestli věříte na novoroční předsevzetí, a jestli jo, dáváte si nějaká?
EM: Já bych hrozně ráda byla ten typ, co novoroční předsevzetí má a dodržuje je, ale teď poslední dobou na to kašlu."
J: Jo, já to mám stejně. Paní učitelko, když teď zase přeskočím na jiné téma, chci se Vás zeptat, jestli jste chtěla vždycky být učitelkou."
EM: Ne! Já jsem nikdy nechtěla! Nebo samozřejmě potom už jo, ale mě na základce matika nikdy nešla a nebavila mě. A pak jsem šla na gympl a tam jsme měli učitele, se kterým jsem si nesedla, ale pak jsem začala chodit na doučování a jak jsem začala dobrovolně, došlo mi, ze matika je jediný předmět na světě, který je všude stejný, a mě to začalo hrozně bavit! A řekla jsem si, že bych chtěla stejně tak, jako změnila pohled na matematiku ta moje paní doučovatelka, taky ukázat dětem, že to není jenom opruz a že se to dá i užít a že se dá vlastně i hezky rozvíjet, a předávat zkušenosti, které na začátku nebyly úplně růžové.
J: Páni, to je skoro až dojemné. Já už na Vás mám jen poslední otázku. Jaký zhruba teď máte pětiletý plán?
EM: Pětiletý plán? To moc nevím, ale možná už bych chtěla nějaké to miminko, ale to mě teď tak napadlo. No, teď je mi 26, za 5 let mi bude 31, nevím, radši moc nechci plánovat. Co bude, to bude!
J: No, paní učitelko, já Vám moc děkuju za příjemný rozhovor, dozvěděli jsme se o Vás spoustu nových věci a doufám, že si to přečtete v časopise!
EM: Taky moc děkuju!
-jk-