Londýnská je jiná? 

(neznámý autor)

Ať jsi velká holka,

nebo malý kluk,

ať bydlíš ve středu Prahy,

nebo ti za domem roste dvěstěletý buk,

ať žiješ sám,

nebo jsi prima sourozenec,

ať jsi běloch, černoch nebo indián,

tak v Londýnské jsi vždycky,

vřele uvítán!

Ať máš titul přede jménem,

nebo v anamnéze samé dis-,

ať se mažeš drahým krémem,

nebo žiješ v paneláku – tak viz,

že značka mobilu či bot tu není všecko,

místo tu má každé děcko,

co chce si hrát a naslouchat,

a z učení se radovat!

Nepodléhej panice,

naučíš se i matice.

Později milé matince,

usmažíš chutné lívance.

Je tu k tomu plno kroužků,

naučíš se štrykovat i drama hrát,

jednou se ti všechno hodí,

až si budeš muset ve svém bytě,

vařit, žehlit, zašívat i prát

- a na mámu a na tátu si hrát.

Londýnská je jiná

- je prostě normální, jak má škola být,

proto vždycky u zápisu,

mnohý by chtěl naším žákem/žačkou být.

Až dáš, jednou,

téhle škole "s Bohem!",

tak věř, že za prvním rohem,

ohlédneš se zpět,

proletíš těch devět celých let

- a ve svém srdci vědět budeš,

že se sem po léta vracet budeš.

Možná ukápne ti slza

- a pak, každá ranní rosa,

připomene tobě tiše,

že v Londýnské svobodně se dýše

že Londýnská je zkrátka naše …!

Že v Londýnské svobodně se dýchá,

že Londýnská je naše pýcha …!