Reportáž o úklidu Prahy a lidech bez domova

První, co slyším, je ten ohraný zvuk mého budíku. Opatrně ho vypnu a snažím si uvědomit, co všechno dnes musím udělat. Ano, už vím, musím si na poště vyzvednout na poslední chvíli dárek k vánocům pro mou sestru. Ale ne, vždyť dnes dělám něco výrazně důležitějšího a zajímavějšího: mám si popovídat s paní Gabrielou, která zřizuje úklid na Praze 1, a to ve spolupráci s místními lidmi bez domova. Ta pracuje pro neziskovou organizaci Naděje jako vedoucí centra U Bulhara, který kousek od Hlavního nádraží poskytuje lidem bez přístřeší lékařská ošetření, možnost umytí, čisté oblečení a jídlo. Rychle se obléknu a vyrážím. 

Podle navigace jsem skoro na místě. A asi po 2 minutách před sebou vidím několik stavebních buněk, které slouží jako zdi budovy. Jakmile jsem u komplexu, vyndám si mobil a volám paní Gabriele, se kterou mám domluvenou krátkou schůzku. Gabriela mi telefon hned vezme a navede mě dovnitř areálu polootevřenou zrezivělou bránou. Jakmile projdu ucítím silný zápach odpadků a po chvíli i moči. Na asfaltovém náměstíčku není sice žádný velký nepořádek, ale ten mírný zápach s příměsí Sava je všudypřítomný. Pomalu se přibližuji k hlavní dveřím do budovy, okolo mě posedává po skupinkách asi 10 lidí bez domova. Jakoby se mi jejich pohledy zařezávaly do zad. Říkám si, co si asi o mně myslí a vlastně se necítím úplně komfortně. Poté, co si areál zvenku vyfotím a zběžně prohlédnu, jdu rychle k hlavním dveřím a zazvoním. Konečně se otevírají dveře a zevnitř se na mě mile usmívá asi 30-letá paní, která mi potřese rukou a představí se jako Gabriela.

Vypravím se, v jejím závěsu, do kanceláře v prvním patře. Zajímalo mě, jestli je pravda, že lidé bez domova opravdu uklízejí Prahu, protože mám dojem, že si lidé myslí spíš jen to, že nepořádek dělají. Položil jsem ji několik mých předem připravených otázek a zjistil jsem následující fakta: 

1. lidé bez domova uklízí úplně každý všední den hned několik lokalit na Praze 1, včetně parku u Hlavního nádraží,

2. doba úklidu je většinou 6 hodin a za úklid dostávají zaplaceno (brigádnická taxa),

3. paní Gabriela se o organizaci úklidů stará už 6.rokem, ale myslí si, že tato činnost fungovala i před ní

4. na úklid se většinou přihlásí více dobrovolníků, než mohou ten den zaměstnat - lze vybrat jenom 3, případně ještě 5-6 náhradníků (z tohoto někdy vzniknou i hádky, které musí paní Gabriela šikovně řešit). 
   

Myslím, že se paní Gabriele líbil můj zájem o úklid a lidi bez domova a nabídla mě ještě krátkou prohlídku přízemní části budovy. Tak jsme vyrazili. Nejdříve mě zavedla do bezbariérové koupelny se sprchou, kde se mohou za pomoci sociálních pracovnic umýt i vozíčkáři nebo lidé, co špatně chodí. Koupelna působila dojmem "staré nemocnice", ale byla čistá a údajně hojně využívaná. Měl jsem také možnost se podívat na šatník s oblečením a jídelnu s kuchyní. Jídelna byla vybavena obyčejným nábytkem, a byla možná tak pro 30 lidí. Na zdech byla spousta zarámovaných obrázků s úplně všemožnými náměty a styly. Myslím, že se tam lidé bez domova asi cítí docela příjemně.