Jindřich Fára

T: Já se chci zeptat, jako jaké bylo vaše dětství?

F: Chodil jsem do Základní školy Hvězdoslavova na Břevnově na Praze 6, kde jsme i bydleli v tu dobu a tatínek tam měl truhlářství. No a jak bych to řekl? Nesměl jsem chodit do náboženství, protože to bylo zakázané. V druhé třídě, protože jsem byl slabozraký, tak jsem byl tady na Vinohradech. Tady byla i ubytovna dětí, které byly slabozraké a učily se s velkým písmem a tak.Tak jsem tam byl od půlky první třídy. Do půlky druhé třídy jsem byl taky tam v tom internátě. Rodiče za mě platili, ale pak jsem pro nedostatek finančních prostředků přešel zase zpátky na Břevnov do základní školy.

Potom jsem cestoval po školách, protože to bylo období, kdy se stěhovaly různé třídy i školy. V Bělohorské ulici jsme měli taky školu. V pátý třídě jsme přešli zase do jiné školy. Byla to veliká škola, jako dvě školy vedle sebe. Jinak jsme jako děti byli sportovně zaměření, bruslili jsme na rybníku, když zamrzl, na dvoře jsme hráli fotbal, sousedé měli povoznictví, tak jsme jezdili na jejich koních.

T: Chci se vás zeptat, jak se od vaší doby změnilo školství?

F: Pracoval jsem i na úřadě na Praze 2. Já jsem měl na starosti školství. Takže školy tady spadaly pode mě. Když jsem skončil v úřadě, tak jsem tady na smlouvu s bývalým panem ředitelem tady vyučoval, jako technický předmět, geometrii nebo matematiku, ale víceméně, tady byl předmět Svět práce, tam se žákům přiblížilo, co jednotlivé profese a řemesla obnáší, a třeba jak pracuje právník, architekt a podobné profese.

A myslím si, že žáci jsou plus mínus pořád stejný.

Změny, ty ale byly. Já když jsem chodil do tý první, druhé, třetí třídy, tak ještě ten pan učitel měl rákosku. To ještě fungovalo, když někdo zlobil a vyrušoval. Tehdy nebyly mobily, počítače a ani tolik stresu.

T: Když jste byl mladý, jaké jste chtěl mít zaměstnání?

F: Takže jsem chtěl jít do zemědělství, ale na zemědělskou ani na žádnou jinou školu jsem se nedostal, a tak mě tatínek přihlásil aspoň na truhláře. Vyučil jsem se truhlářem v Lišově. No a pak už to šlo. Pak jsem šel do Čech na vojnu. Taky udělal stavební průmyslovou školu. Následně jsem si udělal i stavitelské zkoušky v Praze. Jsem autorizovaný stavitel i můžu projektovat rozvody budov do 200 metrů. Díky té práci jsem se dostal až sem do školy, tak jak jsem říkal, že jsem byl na úřadě, tedy na Praze 2 na odboru výstavby, kde jsem měl na starosti akce Z. Opravovali jsme vnitrobloky nebo jsme rekonstruovali dům s pečovatelskou službou v Belgické. To jsem dělal do roku 93. Pak jsem šel podnikat, po dvou letech jsme se společníkem nepohodli na těch akcích a rozpadla se ta firma, tak jsem začal pracovat sám a při té příležitosti, když jsem byl tady na úřadě, tak jsem tady začal pro pana ředitele částečně učit. Tady jsem teda učil ten Svět práce. No dneska se tomu říká Technická praktika. Nejdřív jsem to dělal s osmákama, pak se šesťákama. Teď mám kroužek práce se dřevem, učím děti teda pracovat, nějak řezat dřevo a vyrábět výrobky ze dřeva.

T: A kolik let tu už vlastně učíte?

F: No takhle, asi když mi to spočítali celkem před rokem, tak to bylo 28 let. Ale ten objem toho učiva se mění. Ale spíš jsem pomáhal při těch technických věcech.

T:Ještě se zeptám, jestli si pamatujete, jaké jste měl například oblíbené jídlo a jaké máte teď?

F: Já jsem podle maminky, která už není, tak jsem byl rozmazlenej, že jsem nechtěl papat masíčko, jenom muselo bejt libovoučký. Ale teď už papám všechno, i dokonce tady v jídelně.

T: Tak mockrát děkujeme, přejeme hezký den, na shledanou.

-td-, -mp- , - kr-