- Nová tvář Londýnské - 

Eliška Potužníková

Po rozhovoru s Lenkou Ročkovou bychom vám dnes rádi blíže představili paní učitelku Elišku Potužníkovou. 

R: Kde jste pracovala než jste přešla sem, na naší školu?

EP: Na základce v Plzni.

R:A přestoupila jste proč?

EP: No, já jsem dostudovala a chtěla jsem se přestěhovat za přítelem, takže proto. No a když jsem vybírala mezi školama, tak se mi nejvíc líbil přístup právě tady na Londýnské.

R:No tak to je hezký! Já jsem se Vás ještě chtěla zeptat, jestli máte nějaký koníčky, zájmy?

EP: Jsem blázen do historie, takže jsem několik let prováděla, na Švihově u Klatov. Dělám rodokmen, od patnácti, mám tam asi deset tisíc lidí už, dostala jsem se někam do roku 1580. A taky kreslím, na úrovni takové, jak mě to baví. Ale moc na to nemám čas. No, nevím co ještě dělám, peču, vařím, pletu košíky.

R: A těšíte se na Vánoce? Máte ráda Vánoce?

EP: No, to je dobrá otázka, protože já vlastně ani nevím. Když jsem byla malá, tak jsem se vždycky těšila na pohádky, ale od té doby, co jsem právě prováděla na Švihově, kde se natáčela Popelka, která je vždycky na Vánoce, tak už na to mám trošičku alergii.

R: Tak to úplně chápu!

EP: Ale teďka mi přijde, že jak už jsem dospělá, tak že už je to spíš pro děti, že už jsem na to stará. Takže ted doma zkouším dělat takové inovace, že místo stromečku ozdobíme fíkus. Místo kapra si dáme něco jiného. No, a jednou mám krásnou fotku, kde jsem v plavkách s rybičkama v konzervě před fíkusem. Jinak peču na Vánoce cukroví a i toho kapra někdy.

R: Tak to zní moc hezky! A paní učitelko, vy jste říkala, že už se na to cítíte stará, takže kolik Vám je let? Jestli to teda není tajné.

EP: Ne, není to tajné. Je mi dvacet šest a půl.

R: Děkuji. A čím jste se chtěla stát, když jste byla malá?

EP: Já od čtvrtý třídy chci být učitelka.

R: Tyjo! A vždycky to měla být čeština a historie?

EP : Ne, já jsem češtinu vždycky nesnášela, ale fakt! Já jí vždycky nesnášela. A mě na to přivedla moje učitelka na střední, která byla hrozně fajn! A já jsem si říkala, že jestli teda někdy budu ta učitelka, tak bych fakt nechtěla napsat na tabuli babička s y. Protože to by mě děti sežraly! Já jsem chtěla učit dějepis a zeměpis. Ale tahle kombinace už u nás nikde není, to bych musela studovat jednou dějepis s něčím a pak zeměpis s něčím. A přece jenom tak moc školu ráda nemám, abych tam musela chodit víc, než musím.

R: Jasně, paní učitelko, ještě tady pro Vás mám jednu poslední otázku. A to je, jestli máte třeba nějakou vnitřní touhu nebo přání, co byste si chtěla někdy splnit.

EP: Já mám takovou touhu postavit si domeček se zahradou, mít tam sad a mít tam potůček. Ale nepovede se mi to. A pak mám ještě jednu touhu, a to najít matriky co mi chybí, abych dokončila rodokmen. A to se mi už vůbec nepovede, protože některé mi shořely. Bohužel.

R: Tak to mě moc mrzí. Každopádně já Vám moc děkuji za rozhovor a za vstřícnost!

EP: Já děkuju!

            -jk-