Takhle snad ne....

      Celé dnešní ráno jsem přemlouvala rodiče, abych nemusela do školy. Ne že by mi bylo zle nebo se mi nechtělo vstávat, ale jsem teď konstantně ve stresu z přijímaček. Proto bych radši byla celý den doma a procvičovala pouze matematiku a češtinu. 

Rodiče chtějí, abych šla na gympl. No, spíš na tom trvají, a já také. Všichni do mě ale dennodenně hustí to, že jsme nejsilnější ročník za posledních třicet let a že gymnázia letos budou přeplněna. Já se nespokojím s jiným výsledkem Cermat testu než je 47 bodů z 50. Jak z matematiky, tak z češtiny. Celé dny mám stažené břicho a spousty myšlenek o tom, jak jsem hloupá a že se přece nikam nedostanu. 

Vraťme se ale k ránu, přemluvit rodiče se mi nepovedlo a proto jsem bohužel musela do školy. O velké přestávce šly všechny holky na záchod, jen já zůstala ve třídě a vyplňovala mých pět příjimačkových knih. Mám toho plné zuby, ale ten malý hlásek mi stále našeptává, že nesmím zvolnit tempo studia. Na školní oběd jsem se vykašlala a uháněla na doučování. Dnes mi to šlo kupodivu dobře. Jsem tam ještě se dalšími dvěma holkama, ale ty jsou bohužel chytřejší než já, což mě vyčerpává ještě víc. Už abych to měla za sebou. 

Domů jsem dorazila v šest. Udělala jsem si další test, ten ale nedopadl dle mých očekávání. Proto jsem šla s brekem spát a snažila se nemyslet na to, co mě za skoro dva měsíce čeká.